Přinášíme vám report našeho kamaráda Tomáše Krátkého z víkendové akce. Její charitativní část ještě pokračuje, tak čtěte a případně přispívejte.:-)

Ve složení Radek Leszczynski, Tomáš Krátký, Karel Axmann, Pavel Koranda a Petr Odložil jsme se z pátku na sobotu zúčastnili celosvětové charitativní běžecké výzvy Everest Charity Challenge, jejímž cílem není nic menšího, než na jeden zátah zdolat na jednom kopci a libovolné vzdálenosti 8848 výškových metrů a pomoci vybrat peníze pro dobrou věc.
Pro tuto šílenost jsme zvolili sjezdovku a následné stoupání v Hrubé Vodě u Olomouce se startem 27. 11. 2020 ve 22 hodin. Aby to nebyl jen tak ledajaký výmysl, rozhodli jsme se (byť na poslední chvíli – ale nebývají právě tyhle nápady nejlepší?) přidat našemu počinu i charitativní nádech. Jelikož jsme všichni z Olomouce či blízkého okolí, napadlo nás podpořit přes místní úžasnou neziskovou organizaci Dobré místo pro život Lokomoční centrum JITROCEL, které poskytuje osobám zdravotně znevýhodněným neurorehabilitační terapie, případně pomáhá s jejich financováním.
Chtěl bych vás tímto velice poprosit, zda byste nebyli ochotní nás v naší iniciativě (byť se zpožděním) podpořit jakýmkoliv finančním příspěvkem, za který budeme my i děti neskonale vděční. Paní Zukalová z DMPŽ v neděli psala, že peníze chodí celý víkend, což je neskutečné!, a proto jsme si řekli, že bilancování provedeme až v pátek. Celý výtěžek, který se podaří během tohoto everestového týdne vybrat, bude oficiálně předán spolku JITROCEL v pátek, aby se přerozdělil mezi všech 20 dětí, které potřebují s financováním nákladných rehabilitací pomoci.
A jak jsme dopadli, ptáte se?
Nejlepší čas zaznamenal Radek Leszczynski, a to 14:11:11 na 41 okruzích a 64,5 km. Za ním doběhl Pavel Koranda v čase 15:02. Poté následovala menší promlka, aby v čase 16:59:30 protnul cílových 8848 m.n.m. i Tomáš Krátký s Petrem Odložilem (17:28:40) v závěsu. Fyzický výkon to byl vskutku enormní (navíc při teplotě oscilující kolem bodu mrazu), ale co bylo ještě náročnější? Psychicky se vypořádat s takřka devítihodinovou tmou! To nejeden z nás klesl na duchu a světlo na konci tunelu spíše jen mihotalo. Ale s rozbřeskem jsme všichni pookřáli a úsměvy se vrátily na naše rty! Vlilo nám to krve do žil – navíc hnáni početným fanclubem chodícím libovolně do kopce s námi, takže zbytek výstupu už jsme zvládli víceméně s neochvějnou jistotou. V cíli se mísily pocity euforie a s únavou, která u nás všech pak večer přešla v totální vyčerpání. Ale stálo to za každý metr, protože každý metr pomáhá dobré věci.

Tomáš Krátký