Honza Lachnit veze stříbro v kategorii z Ještěd SkyRace
Datum zveřejnění: 29.9.2020
Našeho kamaráda, skvělého běžce a také vypravěče Jana Lachnita netřeba blíže představovat. Je dostatečně známý mimo jiné svými excelentními běžeckými výkony, o nichž navíc dokáže poutavě psát. Naposledy dosáhl ve špičkové konkurenci na druhou příčku ve své kategorii na závodu Salomon Ještěd SkyRace, jenž se běžel jako mistrovství ČR ve stejnojmenné disciplině. Na trati dlouhé 20,4 kilometru s převýšením 1277 metrů dosáhl Honza času 1:57:21. Celkově z toho bylo čtrnácté místo a hlavně druhé mezi muži od 36 do 45 let. Využijme ale výhod Facebooku a nechme Honzu promluvit samotného.
„Po sérii pěkných a teplých dní taková slota! Déšť, vítr, mlha a zima 7° C, na Ještědu 4° C.
Úvodní metry do kopce po rozmáčené louce nás bičoval vítr a déšť, ale v lese člověk chytil rytmus a zapomněl na všechno to nepříjemné, sklon trati se zvedl a hned bylo tepleji. Poprvé se na Ještěd stoupalo z jeho východní strany v suťovém poli pod lanovkou, nahoře nádech, otočka a hned v kamení dolů. Terén byl buďto kamenitý nebo blátivý se spoustou příležitostí si někde pěkně natlouct, proto jsem běžel uvážlivě, ale jako blázen, neboť za mnou dupala místní persona Zuzana Kocumová. Než se ztrapnit a zakopnout před ní, to jsem ji raději galantně pustil před sebe.
Následoval strmý stoupák pod lanovkou a pak delší seběh, ve kterém Kocumová opět udávala tempo. Dole otočka a zase mažeme na kopec, hole Kocumové stále cvakají za mnou. A stejně jsem si před ní ustlal. Na rovince, v mechu, o takovej hloupej kořen, bylo tam spoustu bláta, kaluží. Tak jsem se hned posbíral a dělal jakože nic…
Západní strana Ještědu – strmé stoupání kamenným mořem, šutry jsou velké a ostré, zelené a kloužou. Technická pasáž, ve které jsem posbíral nejvíce skalpů závodníků přede mnou. Ještěd, nádech a hned hybaj zase kamenitou stezkou dolů. Znovu se musím sklonit před umem Kocumové, neboť z kopce běží znamenitě a jakoby bez pudu sebezáchovy. Za občerstvovačkou na Výpřeži jí ale definitivně utíkám, následují krátké stoupáky a pak dlouhý seběh. Dobíhám jednoho známého Splašeného Gorala a cítím, že se běží o bednu a tak to rubeme tím blátem a kamením jako šílenci v tempu pod 3:30. A fakt to na tu bednu v kategorii vyšlo!
Pěkný závod, trať náročná a díky počasí ještě lepší.“
A my moc gratulujeme!